Nikdy jsem se netajil tím, že považuji náboženství za největší podvod v dějinách lidstva. Církve pak za instituce, využívající tohoto podvodu k manipulaci s masami (těmi lidskými; manipulovat se zvířaty je složitější: těžko se jim něco nalhává).
Hrstka samozvaných vyvolených tvrdí, že oni jediní mají certifikát na komunikaci s tisíce let starým, účelově vybájeným a z vědeckého pohledu dětinsky směšným mýtem, zvaným Bůh (název se liší dle místního vkusu a tradic, princip je vždy stejný). Miliardy lidí na světě jim to žerou, a co víc, ve jménu tohoto mýtu jsou schopni upalovat své bližní na hranicích, vraždit je ve válkách, nebo aspoň věznit a mučit hlady, ano, ty samé bližní, které jim onen mýtus přikazuje milovat. Univerzální odpovědí pochybovačům o humánnosti podobných projevů lásky jest ponaučení, že cesty boží jsou nevyzpytatelné; ti se smyslem pro černý humor pak mohou doplnit, že láska bývá slepá.
Není pochyb, že Rusko je země, ve které je církev velmi mocnou institucí. Soudruh Putin promine, ale i on dobře ví, že přes obrovskou moc, kterou v této zbědované, úřednickou zvůlí a korupcí prolezlé zemi dokázal ve svých rukou koncentrovat, je patriarcha jedním z mála lidí, které by si opravdu nechtěl rozhněvat.
Na dvojjediný konglomerát církve a státní moci neplatí zákony tržní ekonomiky, neplatí tu vlastně zákony vůbec žádné, kromě zákonu silnějšího. Tak, jak se církev dokáže v novodobém honu na čarodějnice vypořádat s těmi, co by snad chtěli kostely využít k něčemu jinému než chvále božího mýtu a jeho samozvaných vykladačů, tak se státní moc umí vypořádat s tím, kdo by kapitál, nashromážděný podnikáním, chtěl použít k podpoře něčeho, co by snad vzdáleně mohlo připomínat demokratickou opozici. Moc je v tomto státě pevně a spravedlivě rozdělena. Podnikat může ten, kdo platí desátky a drží hubu. V kostele se může zpívat, když se pěje chvála nejvyššímu. Punkové zpěvačky z Pussy Riot, stejně jako podnikatel Michail Chodorkovskij a tisíce dalších bezejmenných Rusů, kteří se nechali napálit kecy o ruské demokracii, se na vlastní kůži dnes a denně přesvědčují o tom, že mýtus Boha a mýtus Demokracie mají jedno společné: všichni o tom mluví, ale nikdo neví, jak to vypadá.
Nechci vyvolat dojem, že mám něco proti Rusům. Pussy Riot by ve většině "demokratických" zemí určitě za mřížemi neseděli. To však neznamená, že v těchto zemích jsou pojmy Boha a Demokracie menším mýtem než v Rusku. Rozdílné jsou jen způsoby, jakými jsou ony mýty lidem předkládány a jimi přijímány. Běžný Američan ani na vteřinu nepřipustí, že by jeho Bůh mohl být mýtem. Pokud se však naskytne možnost pohádkově zbohatnout na úkor tisíců či milionů jiných lidí, zapomene na desatero přikázání - namísto "Nepokradeš" mu na mysli okamžitě vytane jiný pojem: "Investiční příležitost".
Naše země je, na rozdíl od Ameriky, převážně ateistická. Je to dobře, nejsme takoví pokrytci. Nemusíme naoko dodržovat jakési závazné Desatero a zastírat ostatním i sami sobě, že ho denně porušujeme. Bez Desatera je to jednodušší, víme na čem jsme, ani naši demokraticky zvolení zástupci před námi nemusejí nic skrývat: krást je přece normální!
Denně se všichni přesvědčujeme, že demokracie nefunguje. Všichni všem vládnout nemohou. Jakmile vložíme svou důvěru (a své peníze) do rukou úzké skupiny lidí, začnou mít dotyční pocit, že jsou lepší, důležitější, významnější než ostatní, a proto si zaslouží více peněz, více moci, více slávy, a protože jsou v postavení, kdy si k tomu všemu mohou dopomoci, tak to udělají. Nezabrání tomu mýtus zvaný Demokracie, ani mýtus zvaný Bůh.
Naskýtá se otázka, zda je vůbec nějaká obrana, nějaký mechanismus, který by fungoval ve prospěch většiny místo prospěchu úzké vládnoucí elity. Kdybych znal řešení téhle tajenky, myslím že bych si zasloužil, aby mě ostatní, ti obyčejní a nevýznamní, začali nazývat Bohem. Nebo mě aspoň demokraticky zvolili prezidentem.
Tady jsem chtěl původně skončit, ale když tak nad tím přemýšlím, myšlenka zbožnění mi nedá spát (prosím slovo zbožnit nedávát do souvislosti se zbožím, ale S BOŽÍM mýtem, a slovo mýtus nezaměňovat se slovem mýto, jakkoli mýtné brány mohou v někom evokovat myšlenku na bič boží).
Mám jeden tajný recept na mýty: lidi, učte se! Já vím, není to originální, říkal to už Komenský. Ale všimli jste si, že ti největší hajzlové, korupčníci, ti nejnamyšlenější a nejchamtivější, bývají totální tupci, hlupáci a nevzdělanci (i když glejt na vzdělání často mají, třeba z plzeňské právnické faktuly) ? Kdybychom byli všichni chytřejší, vzdělanější, pracovitější, možná bychom si vytvořili jiné žebříčky hodnot. Tolik k mýtu demokracie. A stejně tak k mýtu Boha. Nedávno jsem viděl v internetovém obchodě tričko s nápisem: "Too stupid to understand science? Try religion!" Chtěl jsem ho koupit, ale náš Martin projevil v patnácti letech více smyslu pro realitu než já. Co když si to na mé hrudi přečte nějaký náboženský fanatik, který náhodou umí anglicky, náhodou se ten den špatně vyspal a náhodou zrovna drží v ruce baseballovou pálku?
Nehodlám dráždit hada bosou nohou, a tak své myšlenky svěřuji pouze tomuto blogu, který má mnohem méně čtenářů, než by mělo mé triko, ve kterém bych se projel pražskou hromadnou dopravou.
Slyšte mou univerzální radu: zkuste vědu!